Nechci v žádném případě nějak zpochybňovat lidovou moudrost, ale musím jednoduše konstatovat, že je tato nejednou tak říkajíc „mimo mísu“. Protože vezměte si třeba takové rčení „kdo má židli, bydlí“. Dokážete si představit, že by někdo seděl na židli v parku a tvrdil, že tam bydlí? Buď by se mu všichni vysmáli, nebo by ho dříve či později vyexpedovali k nějakému tomu Chocholouškovi. Tedy na psychiatrii. Prostě proto, že bydlení je přece jenom něčím docela jiným.
Bydlet znamená mít něco, co sestává přinejmenším ze čtyř stěn a nějaké té střechy nad hlavou. Dá se tedy zkrátka konstatovat, že bydlí ten, kdo má nějaký byt nebo dům. A je to.
Obyvatelé různých typů nemovitostí se nejednou sváří kvůli tomu, kde je lepší bydlet.
Majitelé rodinných domů tak nejednou praví, že oni žijí v tom pravém, zatímco pobyt v paneláku je těžko označitelný za život. Jenže obyvatelé panelové džungle těmto mohou lehce oponovat tím, že nad nějakou tu obří budovu na sídlišti není, protože je tato dejme tomu snáze vytopitelná, lidé v ní mají centrálně dodávanou teplou vodu po čtyřiadvacet hodin denně a také se odsud zpravidla není nutno vláčet takovou dálku na nákup, protože obchodů se na takovém sídlišti uživí na dosah ruky dost a dost. Což v případě rodinného domku sice také platit může, ale pravidlem to rozhodně nebývá.
Nebo si jenom vezměte, co to kolikrát obnáší sehnat při poruše něčeho v rodinném domku řemeslníka. Lidí různých profesí se u nás nedostává a ti z nich, komu jde práce náležitě od ruky, nejednou vezmou spíše nějakou tu zakázku v obří sídlištní budově. Jednak proto, že je to větší kšeft, jednak proto, že se takový problém může dotýkat více lidí současně a kalamity většího rozsahu se řešívají přednostně.
Kolikrát pak naleznete i školku či školu pro své ratolesti spíše na sídlišti, kolikrát tu snáze dojedete z práce do svého paneláku a opačným směrem, protože se díky více pasažérům vyplatí větší počet spojů veřejné hromadné dopravy než na dědině, odkud jede nanejvýš tak několik jedinců, které lze odbýt třeba i jenom jedním nebo dvěma spoji denně…
Což je pro změnu problém ve městech, v nichž je běžným jevem silniční antiprůjem. Tedy zácpa. Protože čím víc se náš automobilový průmysl chlubí svými úspěchy, tím jsou ulice plnější, a když je na takovém panelovém sídlišti rodin habaděj a každá má svého plechového miláčka…
A tak se vedou spory, zda je lepší žít někde v rodinném domku nebo raději ve víru velkoměsta v „králíkárnách“. Protože co člověk, to názor. A svoji pravdu má vlastně zastánce čehokoliv.
Ale jedno je jisté. Že bydlet je třeba. Protože skončit bez střechy nad hlavou na ulici není v žádném případě příjemné. Nejen v právě panující zimě.
Na tom se snad shodneme všichni.