Jako malá holka jsem měla ráda knihy. A věřte mi nebo ne, ale už ve svých pěti letech jsem dokázala opravdu obstojně číst knihy. Také to bylo tím, že mě moje maminka právě učila číst a moje babička mě v tom podporovala. Ovšem si ale nemyslete, že mě někdo nutil do toho, bych se učila nebo abych se učila sama od sebe číst. Abych pravdu řekla, tak mě moje maminka, taky moje babička, obě dvě řekly, že ani ve snu by netušily, že já se naučím číst. A také to bylo kvůli tomu, že já jako malá holka jsem si velice často hrála s knihami, tak také s babiččiným telefonem.
To byl ještě sice takový starší telefon, ale už nějaký internet tam šel dát, a to včetně nějakých her. A jak už to, tak bývá, tak většinou se člověk toho naučí nejvíce, když ho to baví a je to také formou hry. Ne nadarmo se říká, že učení je zábavné, když je to hra a všechny okolo to baví. A myslím si, že kdyby to bylo takhle vždycky, tak by ani nemuseli být školy tak přísné. Ale když vezmu v potaz vzdělání, tak podle mého názoru je vzdělání opravdu pro každého člověka velice důležité. Já osobně bych bez vzdělání opravdu nechtěla být. Myslím si, že člověk, který nemá žádné vzdělání a má pouze jenom základní školu, tak opravdu o mnoho přichází.
A to nemyslím tím, že nebude mít třeba žádný diplom nebo vysvědčení, ale také je to smutné kvůli tomu, že člověk vlastně potom nepozná další lidi. A už jenom díky škole. A nemusí to být vysoká škola, kde člověk získává různé kontakty a sociální vzdělání. Já mám sice tedy jenom maturitu, ale jsem ráda, že právě díky maturitě a tomuto vzdělání jsem získala dalších asi dvacet přátel. Nevídáme se denně, ale je opravdu skvělé, že udržujeme kontakty na dálku přes internet. Jsem ráda, že v dnešní době to takhle jde udržovat vztahy i na dálku. Škola je přeci základ života, nemyslíte?