Víte, že výběr a tvorba svatebních oznámení patří k nejkrásnějším životním prožitkům, které mnohdy předčí i samotný svatební obřad? Je to z toho důvodu, že je svatba teprve před vámi, a že jde o svobodné rozhodnutí dvou milujících se duší, které chtějí alespoň pomyslně splynout v jeden celek. Je to velice podobné pátečnímu dopoledni, kdy víte, že je celý víkend stále před vámi, a že pátek velmi rychle „uteče“.
A právě z tohoto důvodu se oznámení odvíjí ve velmi otevřeném a svobodném duchu. Promítá se do nich nejen životní styl budoucích novomanželů, ale i jejich vlastní kreativita. Rozhodně nelze tvrdit, že svatební oznámení musí mít předepsaný formát a vzhled, patřičný font, jeho výšku či směr, a rozložení jednotlivých prvků, které putují do tiskárny.
Oznámení mohou být velmi strohá v podobě drobné kartičky, ale mohou být i velmi obsáhlá a není nikde psáno, že si snoubenci nemohou zvolit třeba veršovanou knížečku či sbírku vlastních fejetonů, básní a povídek. Svatební oznámení může vypadat jako diář anebo jako kapesní atlas brouků, kde se na každé straně bude skvět fotografie k tématu, co ty dva oslovuje.
Připadá vám něco takového příliš odvážné? Pak vězte, že právě svatba by měla mít pořádné „grády“, ale nikoli v počtu kilogramů snědeného občerstvení, ale v tvořivosti, která nezná zábran, a oslovuje každého, kdo s ní přijde do styku. Jak jinak vytroubit do světa, že jste konečně šťastní, a že se z přítomnosti toho druhého těšíte mnohem víc, než z vašeho osobního majetku či vzdělání…?
Někteří lidé si svatební oznámení schovávají na památku a až to vaše někdy vytáhnou na denní světlo zpoza archivního šuplíku, možná to bude za dvacet, třicet let, kdy už si na něj ani nevzpomenete. I když jsou mezi námi výjimky, co setrvají v lásce a vzájemné radosti až do Zlaté svatby, a co si svatební oznámení připomínají rok co rok.
