Asi jen málokdo si dokáže představit své dětství bez vzpomínky na školu. Ta k němu patří podobně jako prázdniny či hry s kamarády. Ovšem v současné době se stále více rozmáhá trend domácího vyučování, kdy děti nechodí do školy, a namísto toho je vyučují doma buď rodiče, nebo kvalifikovaná osoba.
Je pravdou, že jako děti by s tím většina z nás nadšeně souhlasila. Odpadlo by nám ranní vstávání, sezení v lavicích, písemky, ale třeba i neoblíbení učitelé. Mezi dětmi by tedy mnoho protestů nejspíše nebylo. Přesto je zde však několik věcí, na které je potřeba dávat pozor.
Tím prvním je úroveň vzdělání. Ta by měla odpovídat tomu, co se učí děti daného věku v klasické škole. To by mělo být zajištěno tím, že vyučující, ať už je to rodič nebo někdo jiný, musí mít dle zákona pedagogické vzdělání. A je pravda, že pokud je výuka kvalitně vedena, může dítě dělat díky individuálnímu přístupu mnohem větší pokroky než v klasické škole. To však bohužel často není ten případ.
Dále jsou tu sociální interakce, a to jak s učiteli, tak se spolužáky i staršími žáky. Ve škole se učí mimo jiné také to, jak jednat s ostatními, jak vyjít i s lidmi, které zrovna nemusíme, a spoustu dalších sociálních dovedností. Důležitá jsou také pevně daná pravidla, která školáci respektují – například že zvonění ohlašuje začátek či konec hodiny, a přes to zkrátka nejede vlak, a že se jede podle pevně daného rozvrhu.
Určitou odpověď na otázku, která varianta je lepší, nám dala i pandemie coronaviru, kdy po téměř dva roky probíhala výuka online. Výzkumníci této příležitosti využili, aby zjistili, jak se po návratu do škol děti změnily. Zjistilo se, že během domácího vyučování se jejich prospěch obecně snížil, stejně jako sociální dovednosti.
Samozřejmě pro mnohé může být domácí výuka to pravé, musí však být skutečně kvalitně vedena. A to bohužel často není ten případ.
